Historie
Jak to začalo.
Můj otec byl dlouholetým učitelem dětí v církvi. Každého roku v létě byla snaha dětem udělat tábor či pobyt někde mimo sbor. Za doby totality to bylo celkem náročné, míst pro pobyt nebylo moc. Otec chtěl v tom nějak pomoci a zjišťoval, jaké jsou možnosti k zakoupení přiměřeného domu na vhodném místě. Otec pracoval jako montér na šachtách, tato práce je dost namáhavá, a tak otec měl možnost jít do předčasného důchodu v roce 1984. Při tomto odchodu dostal nějaké peníze a ty rozhodl dát na tuto věc. Někdy v roce 1984 jsme dostali tip na dřevěnici v Tyře. V tomto domě již nikdo nebydllel i když majitel žil o 300m níže u jedné rodiny. Zajeli jsme se na tuto chalupu podívat. Nebyli jsme z ní nadšeni. Stropy nízké, jen dvě místnosti k bydlení, zbytek stodola a chlév. Majitel chtěl za tuto chalupu víc, než jsme mohli dát. Rozhodli jsme se dát Bohu rouno. Pokud cena bude v našich možnostech, bude to pro nás znamením, že máme za tím jít, pokud ne, není to pro nás. Po nějaké době majitel vzkázal, že s naší cenou souhlasí, že máme připravit dokumenty k prodeji.
Nejdřív jsme si mysleli, že bude stačit tuto chalupu jen opravit, ale po ohledání chalupy se zjistilo, že je napadená plísní a červotoči tak, že připadá jen její zbourání a stavba nové. Byl pozván ke spolupráci architekt A. Cieslar, který navrhl plány a v roce 1985 se začalo se stavbou. Původní chalupa byla nalepena na stráň, střecha chalupy se dotýkala svahu, voda ze svahu protékala prostředkem domu, a tak bylo rozhodnuto o posunutí celé stavby od svahu. V roce 1985 se vykopaly nové základy domu, vyzdila se jídelna, kuchyň a další. Na podzim se stačil udělal strop nad suterénem. Druhý rok se začalo s bouráním původní dřevěnice a stavbou zbytku. Uprostřed stavby zůstala jen původní kuchyň, kde se dalo bydlet, jinak by nebylo kde přespat ani uvařit. Mezi tím se vedle chaty řezalo dřevo na krov střechy a také na obložení stěn domu, aby ráz dřevěnice zůstal zachován. V roce 1986 se udělala hrubá stavba a v roce 1987 už byla kolaudace. Je nutno říct, že téměř všechnu práci dělal sám můj otec. My jsme jezdili vždy v sobotu udělat vetší práce a odvezli jsme jej večer domů. A otec zase v pondělí jel autobusem zpět na stavbu chaty. Také přicházeli otci na pomoc brigádníci za sboru v Č. Těšíně a také křesťané z Tyry. Asi si nejvíce pamatuji na br. T. Brózdu z Tyry. Několikrát se dopoledne vypravil na stavbu i s obědem pro otce a zase večer jel domů (pěšky dolů a pak autobusem). Taktéž někdy bratři z našeho sboru se nenadále objevili. Jako br. P. Kotas, V. Křižánek, S. Hlawiczka a další. Samozřejmě tato pomoc byla velmi vítána už jen i tím, že otec nebyl sám při práci.
Chata ještě nebyla hotova a už se tam dělaly tábory pro dorost či mládež. Pamatuji jak jsme s dorostem byli na chatě, když se dělala střecha. Dorostenci chtěli přibíjet desky na střeše a čím výše tím lépe. Jen děkuji Bohu, že se tehdy nic nikomu nestalo. Spali jsme tehdy ve stodole na seně a někteří se sennou rýmou měli problém tam vydržet.
Myslím, že nad celou stavbou držel ochrannou ruku sám Hospodin, aby za totality něco takového mohlo vůbec vzniknout a pak při samotné práci, kdy se téměř nikomu nic vážného nestalo. Akorát můj otec měl dvakrát úraz při práci s cirkulárkou, ale to už je na jiné povídání.
